Dietrich Bonhoeffer

Dietrich Bonhoeffer
Bonhoeffer v srpnu 1939
Narození	4. února 1906 Vratislav, Německá říše Německá říše
Úmrtí	9. dubna 1945 (ve věku 39 let) koncentrační tábor Flossenbürg, Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	oběšení
Národnost	německá
Vzdělání	teologické
Alma mater	Univerzita Tübingen (od 1923) Humboldtova univerzita (do 1927) Union Theological Seminary
Povolání	teolog, filozof, odbojář, básník a farář
Zaměstnavatel	Humboldtova univerzita
Znám jako	teolog, filosof a bojovník proti nacismu
Ocenění	Civil Courage Prize
Nábož. vyznání	luteránství Vyznávající církev
Partner(ka)	Maria Von Wedemeyer
Rodiče	Karl Bonhoeffer a Paula Bonhoeffer
Rod	Bonhoeffer family
Příbuzní	Christine Bonhoeffer, Sabine Leibholz-Bonhoeffer, Karl F. Bonhoeffer, Klaus Bonhoeffer a Ursula Schleicher (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dietrich Bonhoeffer (4. února 1906 Vratislav – 9. dubna 1945 koncentrační tábor Flossenbürg) byl německý evangelický teolog, etik, filosof a bojovník proti nacismu.

Studoval v Tübingenu a v Berlíně a již ve svých 24 letech dosáhl habilitace. Po zahraničním pobytu vyučoval evangelickou teologii v Berlíně a stal se referentem mládeže v přípravné organizaci dnešní Ekumenické rady církví. Od dubna 1933 zaujímal otevřeně odmítavé stanovisko proti nacistickému pronásledování Židů a v rámci tzv. Kirchenkampfu (zápasu mezi německými evangelíky v období nacismu) vystupoval proti hnutí Německých křesťanů (Deutsche Christen) a rasovým zákonům. Od roku 1935 vedl kazatelský seminář Vyznávající církve ve Finkenwalde, který působil v ilegalitě až do roku 1940. Asi roku 1938 se přidal k odbojové skupině kolem Wilhelma Franze Canarise. V roce 1940 mu byly zakázány veřejné mluvené projevy, o rok později i psané. Dne 5. dubna 1943 byl zatčen a o dva roky později na výslovný rozkaz Adolfa Hitlera popraven jako jeden z posledních odpůrců nacismu, kteří byli spojováni s neúspěšným atentátem z 20. července 1944.

Jako svébytný teolog zdůrazňoval přítomnost Ježíše Krista ve společenství křesťanů po celém světě. Kladl důraz na kázání na hoře, následování Ježíše, soulad víry a jednání, v čemž šel sám příkladem, obzvláště v době nacismu. Ve svých dopisech z vězení rozvíjel vlivné, i když kusé myšlenky ohledně budoucího směřování církve k solidaritě s potřebnými a k nenáboženské interpretaci Bible, církevní tradice i bohoslužby.